čtvrtek 7. srpna 2014

Německý červenec

Další cestou, kterou jsem podnikla v duchu samostatného cestování v červenci, byla cesta na pár dní do německého Frankfurtu. Jelikož to byla trochu z nouze ctnost, nevěděla jsem co ve Frankfurtu vlastně je, natož co tam budu dělat, protože tato cesta měla být původně za jiným účelem, opět jsem se setkala s naprosto milým a ještě milejším překvapením.
Frankfurt mě uchvátil.
První ráno po brzkém příjezdu do města, jsem zůstala jen zírat s otevřenou pusou na tyčící se mrakodrapy. Co to sakra je?!
Neměla jsem tušení, kde jsem se to octla, tak jsem se rychle běžela ubytovat, dala si první kávu na probuzení a doufala, že tu zbyla i trochu historie a že věžáky nebudou jedinou dominantou města.
A samozřejmě to tak nebylo.
Frankfurt mě sebral vítr z plachet, právě svojí architekturou. V moderní části města, za což se dá zpětně vzato vlastně považovat 95% celkové rozlohy města, se sice tyčí vysoké mrakodrapy, ve kterých sídlí banky a kravaťáci a stres, ale "pod nimi" se nachází jiný svět. A ten svět vůbec nebyl plný spěchu a nervozity, jak by člověk v takovém městě čekal, ale naopak klidu, ticha a především vytříbené a vkusné architektury a to ať mluvím o moderní galerii, činžovním domě, hotelu nebo jakékoliv jiné stavbě.
Frankfurťané si také potrpí na zeleň, která je na každém rohu, ať jste na náměstí, nebo procházíte ulicí, kterou lze přirovnat k našemu Václaváku, nebo jdete jen podél řeky Mohan. Všude je spousta zeleně, z čehož by si Praha mohla vzít příklad. Když už jmenuji to, čeho je ve Frankfurtu dostatek, musím zmínit slovo KAVÁRNA.
Opravdu v každé ulici, na každém rohu se nachází stylové, příjemné kavárny s venkovním posezením opět v zeleni, kde se v jakoukoliv denní dobu vyvaluje mnoho zdejších lidí s novinami v ruce. To platí především v sobotu a v neděli. Snídaně s přáteli je řekla bych velkým hitem a tak není možné najít mnoho volného místa pokud se vydáte mezi 10 a 11 hodinou na nepostradatelnou ranní kávu.
A teď zpět k zajisté mnohem podstatnější věci. Frankfurt byl ve válce zničen, téměř srovnán se zemí a zbylo zde opravdu málo původních staveb. Frankfurtský Dom, je ještě s kostelem Dreikonigskirche asi jediným pozůstatkem. Dále je to náměstí Romeberg, které mě nadchlo svými třemi starými baráčky a o zbytek se postarali moderní architekti.
Ale jak vkusně.
Když srovnám starou část Prahy a moderní budovy -které se sem bez naprostého rozmyslu cpou - s moderní architekturou ve Frankfurtu, je to jako hovořit o dvou diametrálních rozdílech. Architekti na náměstí Romeberg se poprali se zástavbou tak kvalitně a nenásilně a vhodně, že to snad ani lépe nešlo. Na první pohled totiž člověk vůbec nezaznamená, že ten baráček vedle toho starého baráčku, je z úplně jiného století a že by tam měl, jak jsme u nás zvyklí, nějak trčet, divně včnívat, hyzdit. Na druhý pohled si toho samozřejmě všimnete, ale ono to tam prostě vůbec ničemu. Stejně tak jiné budovy, Stadel museum na nábřeží, také po rekonstrukci. Zvládnuto na jedničku. + bonus. Za galerií v parku se nachází naprosto unikátní zelená plocha, v noci nasvícená, ve dne to dělá zvláštní atmosféru, cítíte se jako v oáze a to jste téměř uprostřed města.
Všeobecně je na Němcích vidět, že umění samého si velmi váží a věnují se mu. To lze doložit na faktu, jak vypadají tamní galerie. Jsou to exponáty samy o sobě. Schirn galerie moderního umění, naprosto minimalistická, gniálně prosvětlená s prosklenou kopulí. Je jasně vidět, že je to moderní stavba, pokus o mixáž moderního a klasického, ale u nich to prostě jde dobře, mají pro to cit. A všechno spolu funguje téměř symbioticky.
Galerie Německé architektury je unikátní budova. Říkají tomu Dům v domě. Haus im Haus. Ačkoliv stálá expozice není pro mě tak zajímavá jako vnitřní prostory samy, podívat se tam opravdu stálo za to.

Frankfurt mě překvapil, velice mile. Až na mé vlastní malé selhání, co se týče jazyka německého, nic neselhalo, ba naopak.




 Romeberg


Naprosto nepovšimnutá architektonicky zajímavá ulice


 Dom



Žádné komentáře:

Okomentovat