Rok s rokem se sešel a my se opět vrátili s naší Lančou na místo činu. Automobilismus má moc nevýhod. Sice je to pohodlný, ale moc to stojí a zdržuje to. Pořád musíš někde hledat místo, kde to blbý auto necháš. Musíš za to platit nekřestanský prachy. Pak to auto musíš hodiny hledat,protože zapomeneš. Pak je nechutně rozpálený a voda v něm, které se chceš napít je vařená, až se rozpadá plastová flaška. Pak pustíš klimatizaci a dostaneš angínu. Pak sjedeš blbě z dálnice a zajedeš si pár hodin. Pak se dostaneš na správnou dálnici, ale uvízneš v koloně, protože se o sebe dva brouci otřely. Strávíš tam tři hodiny, tím pádem ztratíš tři hodiny ve Florencii. A pak tam už zase nezaparkuješ. Nesnáším auta.
Naší Lanču ale miluju, protože i přes to všechno, kam jsem jí navigovala nebo se o to jen pokusila, ona to zvládla a ani necekla. Vyvezla mě tam, kde jsem se mohla téměř dotknout mraků a viděla zakřivení naší Země. A bez keců převážela všechny ty flašky italského vína 100 km sem, 100 km tam. Dík moc!
wait for art
happy bro
úplnou náhodou objevený kamenný most z 9.stol.
tak to dopadne, když prostě každý na to moře chce vidět!
©Minolta
